Sociální sítě - Bůh nebo Ďábel?

V dnešní hektické době, při extrémní pracovní zátěži, je těžké se efektivně vyhledávat přátele a ještě se s nimi družit. A v tom jsou sociální sítě nepřekonatelné. Přátelství lze navázat jediným kliknutím - a pak je již jen na nás, jak dokážeme nový vztah rozvíjet a přenést do "offline" stavu - do "reality".

Pro mnoho lidí v realitě je překážkou socializace nejen nedostatek času a příležitosti, ale i výchova, ostych, či nějaká z častých forem poruch psychiky. Ale jak je to zákonem, páka "dobra" generuje stejnou možnost i pro "zlo". Jsme vychováváni k větší zodpovědnosti, protože na Internetu se snadněji lže a podvádí se stejnou mírou, jakou je konáno dobro.

Lidstvo má v oblibě všechny formy alibismu, protože zodpovědnost sama za sebe je něco, čeho se každý bojí jako pomyslný čert kříže. Proto "Bůh" sestoupil do Facebooku a vypustil Krakena. A je na nás, abychom, jak kdysi prohlásil I. Ilf: "...pochopili, že veškeré zábrany padly a je dovoleno vše." Jde jen o to, jak si s tím poradíme.

A tak se dnes zviditelňuje šílená nemravnost všech "pečovatelských" složek lidské společnosti, církvemi počínaje a bezedně nenasytnými zloději v politice konče. Proč? Musíme si konečně uvědomit, že to jde bez církví, že to jde bez politiků... Jenom si musí každý sám za sebe plivnout do dlaní a pustit se do toho.

Do čeho?
Očekává se naše "zapnutí" - probuzení se do sama sebe?

První podmínkou je připustit si, že za vše, co se nám děje, si můžeme jen a jen my sami. Že to, co se nám s děsivou přesností vrací, jsou jen a jen naše vlastní energie, myšlenky a činy. Pro spícího potterovského "mudlu", který očekává, že všechno za něj vyřeší pámbíček, společnost, strana, rodiče, přátelé, lékař či léčitel, psychiatr či psychotronik, je podobná představa nepředstavitelná a absolutně nepřijatelná.

Leč probuzení je, zdá-se, nevyhnutelné, a pokud se mu bráníme, bude i zničující. Rok 2012 nemusí znamenat nic jiného, než že pokud budeme chtít dále spát, budeme probuzeni násilně - vlastními energiemi, které sveřepě nechceme "vidět".

Stejně, jako se dnes zviditelňuje špína kolem nás, bude v dalším kroku zviditelněn náš vnitřní svět, prozatím nezřetelný nejen nám samým, ale i našemu okolí...

Dovedete si představit, že vaše myšlenky doslova UVIDÍ všichni? Není to snad "ďábelská" představa?

Chceme-li být opravdu sami za sebe, musíme se umět pravdivě prezentovat.

Jak? To se dočtete ZDE.